Kapitola 4. - Past

15. května 2012 v 15:28 | Perla |  Za zradu se platí
Kapitola 4. - Past


Larten Hroozley a Vandža Pochod se vydali tam, odkud cítili pach upíra a vampýra. Nikoho tam však nenašli, a poté co se vrátili, přemýšleli spolu s ostatními, kdo to mohl být.
"Jejich pach se slučoval a mnohdy i překrýval. Nikdy jsem nic takového necítil," řekl Larten.
"Nemáte alespoň tušení, kdo to mohl být?" zeptala se Debbie, jediná žena a zároveň člověk ve skupině. Zavrtěli hlavou.
"Pach toho upíra mi byl povědomý, ale nevím odkud." Hlas Vandžy Pochoda prolomil strnulé ticho.
"Uvidíme. Každopádně se musíme zaměřit i na tyhle dva. Debbie, jestli venku uvidíš kohokoliv podezřelého, opatrně ho sleduj, ale ne vampýry, to se vrátíš okamžitě sem."
Přikývla. Spolu s ostatními zůstala až do svítání v budově a poté se vydala do školy. Cestou se rozhlížela všude možně, ale nespatřila nikoho podezřelého.
Ze školy, kde učila, se vracela až pozdě k večeru. Všimla si dvou osob, z nichž jedna měla černý a druhá hnědý plášť s kápí a snažily se ji nenápadně sledovat.
Kurda a Teira si té ženy všimli. Cítili z ní upíří pach a pochopili, že to ona je ten člověk.
Teira ke Kurdovi přistoupila a stiskla jeho ruku. Opětoval její stisk. Dával jí tím i odpověď na její nevyslovenou otázku. Nevěděl, co teď budou dělat, ale museli ochránit tu ženu.
Ani jeden z nich málem nepřežil bolestivý proces. Upíří a vampýři buňky se nakonec s obtížemi sloučily, a oba dva se teď vyznačovali jiným pachem a pozměněným vzhledem.
V Kurdově kštici bylo několik černých pramenů a jeho oči dostaly zvláštní červeno-modrou barvu. Tváře měl nezřetelně nachové.
Teiře zase nach z tváří téměř zmizel a oči získaly trochu z její původní - lidské - jantarové barvy. Vlasy se jí nezměnily vůbec.
Debbie je oba sledovala. Šli pomalu a mířili do severní části města. Rychle dala vědět vysílačkou upířím společníkům, kteří ihned vyrazili. O ty dva se zajímal celý upíří klan, stejně jako vampýří.
Teira a Kurda se přitiskli blíž k sobě, když v okolí zachytili výrazný upíří pach. Chovali se, jako kdyby se nic nedělo, ale přitom spolu tiše mluvili a klamnými větami se navzájem informovali, kolik je jejich pronásledovatelů a kde všude jsou.
"Kolik?" zeptala se Teira koutkem úst.
"Počkej," odvětil. "Dva, ne, tři. Sakra, pět," řekl.
"Musíme spěchat," naznačila.
Jen přikývl. Věděli, že před nimi je slepá ulička a řítí se do pasti. Jenže nehodlali dát svou kůži tak lacino. Vešli přímo do uličky a na jejím konci se otočili, aby dobře viděli na své pronásledovatele. Dva dospělé muže, ženu, mladíka a osobu s modrým hábitem. Kurda i Teira si je přeměřovali pohledem. Poznali oba upíry, ale ti dva zbylí jim nic neříkali. Stejně jako ta žena.
"Larten Hroozley a Vandža Pochod," řekl Kurda Teiře koutkem úst. Jen přikývla, že to bere na vědomí.
"Kdo jste?" zeptal se mladík s hnědými vlasy.
"Záleží na tom, kdo se ptá," odvětila Teira.
"Darren Shan," odpověděl jí.
Podle hlasu všichni poznali ženu. Pouze však tři osoby cítili její vampýrsko-upíří pach.
"Tady máš odpověď," kývla Teira směrem ke Kurdovi. "Víš, kdo je ten v tom hábitu?"
"Lidička. Harkat Mulds," odvětil, když se mu po zaslechnutí Darrenova jména osvěžila paměť.
"Dobře," odvětila.
"Co po nás chcete?" zeptal se Kurda trochu pozměněným hlasem, aby ho nepoznali.
"Odpovědi," prohlásil Vandža a nakrčil nos pohoršením a překvapením. Z toho muže cítil stejný pach jako z té ženy, a vůbec se mu to nelíbilo.
"Co uděláte, když vám je nedáme?" Kurda věděl, že je na tenkém ledě, ale bavilo ho knížete provokovat.
"Vezmeme si je násilím," odsekla Debbie a Larten rychle zarazil Vandžu, který začal nadávat. Podíval se letmo na Darrena. Neviděl toho chlapce už šest let, ale jestli tušil správně, tak se hodně změnil.
Promiň mi, Gavnere, řekl v duchu. Vždy se mu takto omlouval, a až nyní cítil jistý pocit klidu, který mu chyběl celých šest let.
Teira se náhle vrhla před Kurdu, který, jak si všimla, byl duchem zaručeně u mrtvého Generála, kterého zabil před šesti lety.
"Ty pitomče," vyšlo jí z úst, když odrazila jednou rukou jeden z Lartenových nožů. Nevšimla si, že jí kápě spadla z hlavy a odkryla její rysy. Vandža na ni zíral jako na zjevení.
"Jsi volná? Nemáš přítele?" vyhrkl tak rychle, že mu málem nerozuměli.
"To si děláš srandu?" vyšlo nevěřícně z Kurdových úst, když se vzpamatoval a slyšel, co jeden z pěti upířích knížat právě řekl. Okamžitě Teiru uchopil za pas a naznačil jí, aby šla stranou. Poslechla, jenže jindy by se s ním hádala. Teď jí ale zmítala zvědavost, chtěla vědět, co se bude dít dál.
I Larten a ostatní byli Vandžovou otázkou zaskočeni, ale jakmile si všimli toho, že onoho vampýro-upíra naštval, ustoupili stranou. Mohli tak získat výhodu a zajmout jeho společnici.
Kurda si kápi nesundal a vydal se přímo k Vandžovi s úmyslem zabít ho, přestože si ho jako knížete velice cenil.
"Chtěl tě už někdy zabít někdo, kdo by měl být správně mrtvý?" zeptal se Kurda, zatímco tasil meč, který kdysi sebral vampýrovi, kterého zabil.
"Ne," odvětil Vandža a pozorně ho sledoval. Bylo mu na něm něco povědomého. Jen nevěděl, co přesně.
"Tak to já budu první," řekl Kurda a vrhnul se na knížete. Znal dobře způsoby Vandžova boje, za výhodu to však nepovažoval. Několika údery se mu podařilo dostat Vandžu do obranné pozice, jenže náhle se zarazil a donutil se ohlédnout, aby viděl Teiru, na kterou zaútočili všichni ostatní.
V očích se mu mihl strach, rychle od Vandžy uskočil. Pozdě. Natáhnul ruku, aby se jí Teira chytila, ale než to mohl udělat, Vandžova ruka ho chytila pod krkem.
Teira zase měla pod hrdlem Lartenovy nože. Chytili se do pasti, ale oba dobře věděli, jak veliké je to riziko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama