Kapitola 1. - Upír a vampýr
Jeho pohled se upíral na třicetiletého muže, kterého si vyhlídnul. Potřeboval načerpat sílu k další cestě. Tiše vyšel ze stínu stromů, připraven muže omráčit. Náhle se ale zarazil. Jeho oběť ležela na zemi a z jejího stehna lačně pila krev žena. Když vzhlédla od své vysáté oběti, její rty nesly stopy jasně rudé krve. Karmínové oči jí žhnuly a nachově zbarvené tváře dávaly znát, že patří k vampýrům.
Ucítila na sobě pohled a zadívala se na něj. Jeho blonďaté vlasy mírně povlávaly v mírném větru a modré oči ji pozorovaly, jako by byla zjevení. Vstala a odstoupila od těla mrtvého muže.
Její pohled vyjadřoval zvědavost. Poznala, že je upír. Nevěděl, co by měl udělat, ale podvědomě zareagoval, když se k němu přiblížila s vytáhnutou kratší dýkou. Vrhnul se k ní, a i přes odpor ke zbraním jí dýku vykroutil z rukou.
"Prevíte," zasyčela vztekle a kopem ho poslala i bez dýky k zemi. Rychle se po dýce natáhnula a přitom na něm klečela, aby nevstal. Uchopila ji a spustila k jeho krku. Dýku ale nenechala dopadnout. Zastavil ji pohled jeho modrých očí. Měla ho zabít, ale místo toho se v těch očích ztratila a dýka jí s tupým zazvoněním vypadla z ruky. Byla zrádce vlastního rodu, jenže jí to nevadilo. Neměla sílu, aby následovala Pána, a proto ji vyhnali.
"Kdo jsi?" zeptal se jí, aby odvrátil její pozornost.
"Teira Mioku a ty?" zeptala se tiše.
"Kurda Smolt. Upíří zrádce a bývalý Generál."
"Já jsem také zrádce. Pána a vampýrů." Její odpověď ho zarazila a překvapila.
"Živíš se zabíjením a vysáváním těch bezmocných, že?"
Neodpověděla. Chápal její pocity a ona ty jeho. Byli zrádci svých klanů a něco je k sobě přitahovalo. Rozhodli se proto cestovat společně.