Kapitola 1. - Staří známí
Ariana zamířila do síně Osky Velma, a jakmile do ní vešla, posadila se k jednomu ze stolů. Zhruba o tři minuty později vstoupili do síně dva upíři doprovázeni lidičkou v modrém plášti a se spuštěnou kapucí, takže byly dobře vidět jeho veliké zelené oči, a mladým, zhruba čtrnáctiletým, klukem, kterého Ariana tipovala na poloupíra, ale nešlo jí do hlavy, proč by jeden z těch upírů, které oba velmi dobře znala, zasvěcoval tak mladého kluka do řad dětí noci.
Ještě chvíli je pozorovala, jak usedají k jednomu ze stolů, a poté se dala do jídla, které tvořil netopýří vývar, jenž zapila vodou. Chystala se právě odejít, když se jeden z upírů zvedl a šel směrem k ní. Zastavil se a rozpačitě pozdravil: "Zdravím, Ariano."
"I já tebe, Gavnere. Kdo to s tebou přišel na letošní radu?" optala se jakoby nic.
"Lartena znáš a ten lidička se jmenuje Harkat Mulds a ten chlapec je Darren Shan," řekl a ještě dodal: "Nechceš si k nám přisednout?"
"Ráda," odvětila a šla s ním k jejich stolu. "Ahoj, Sebo," řekla ještě ve stoje a pozdravila hlavního ubytovatele v Upíří hoře jménem Sebu Nila.
"Taky tě zdravím. Jsi stejná i po všech těch letech," odpověděl a zkoumavě si upírku před sebou prohlížel.
"Já vím," odvětila a poté se podívala i na onoho poloupíra, přičemž se zeptala, kdo z nich ho zasvětil.
Chvilku bylo ticho, ale pak se ozvalo: "To já, a než mi začneš říkat, že jsem to neměl dělat, tak ti povím, že Darren je poloupír s dobrým srdcem a pro klan bude velkým přínosem."
"Ty, Lartene?" zeptala se s překvapením v hlase, neschopná ze sebe vydat kloudnou větu, protože mladého poloupíra zasvěcoval jeden z nejlepších upírů v sále.
"Ano, já," řekl jen.
Přikývla a už neodpověděla.
"S vaším dovolením, pánové," řekla poté "…odcházím do svého pokoje. Tak zatím…"
Jen přikývli a o chvíli později se také začali trousit do svých pokojů.