
Pairing:
Kyouraku Shunsui/Ichimaru Gin
Varování: shonen-ai
Rating (Věková hranice): 15+
Měsíční světlo dopadalo oknem do pracovny kapitána osmé divize. V místnosti bylo příšeří a hnědovlasý kapitán vyplňoval papíry. Bílé haori se znakem své jednotky na zádech měl přehozené přes opěradlo židle, do kterého se nyní opřel a odložil pero, aby nechal svou ruku na chvíli odpočinout, než se znovu ponoří do papírů.
Když ale někdo otevřel dveře jeho pracovny, probralo ho to z letargie, vzhlédl k cizinci. Pohled hnědých očí se střetl s pohledem zakalených a poněkud zajímavě zbarvených zelených.
"Kapitáne Ichimaru," pronesl překvapeně a hleděl na kapitána třetí divize, jemuž na rtech hrál stále poněkud zvláštní liščí úsměv, kterým se lišil od ostatních důstojníků, stejně jako svými tmavě šedými vlasy.
Muž vstoupil a zavřel za sebou dveře, přičemž přešel k sedícímu kapitánovi. "Myslel jsem, že oceníte menší společnost, kapitáne Kyouraku," řekl tiše a opřel se o stůl, podpíraje si hlavu rukou a skláněje se tak blízko, že se kapitána osmé divize mohl dotknout rty, pokud by se přiblížil ještě o trochu více.
"Rád bych, abyste si zachoval odstup, který je vám vlastní, kapitáne Ichimaru." Kyouraku neměl náladu na nějaké otřepané fráze od kapitána třetí divize. Byl unavený, rozmrzelý a chtěl co nejdříve odejít, aby se mohl prospat.
"Přeci byste se hned nečertil, kapitáne." Ginův úsměv se ještě více rozšířil. Měl cíl a toho chtěl dosáhnout za každou cenu; za jakoukoliv cenu.
"Odejděte, kapitáne Ichimaru, a to hned. Nezaručím vám, pokud tu zůstanete, že budete mít hlavu na svém místě, rozuměl jste?"
"A pokud neposlechnu? Co mi uděláte?"
"Neudělám vám nic, co by nespadalo pod moji kompetenci. Jsem unavený a nemám náladu na nějaké hádanky. Právě proto chci, abyste odešel. Uvědomuji si, co dělám a nerad bych vám nějak ublížil."
"Ale ale, kapitáne Kyouraku," Gin se nebezpečně naklonil a ruku, kterou si podpíral hlavu, přemístil na kapitánské rameno svého kolegy, který tu seděl v černém kimonu. "…přeci byste mi neodepřel to potěšení pozorovat vás při plnění administrativy."
Kyourakovi po zádech přejelo mrazení. Nebylo to jen kvůli tomu dotyku, kterým na něj mladý kapitán nyní zapůsobil, ale i tím, co následovalo.
"Shunsuii," vyslovil tiše Gin jeho jméno a sklonil se tak blízko, že jim nic nebránilo, aby se dotkly rty. Kyouraku prudce ucukl a Ginova ruka sklouzla z jeho ramene. Po hmatu nahmatal jílec své zanpakutou, Katen Kyoukotsu.
"Odejděte. Okamžitě." Měl potíže udržet klidný hlas. Málem vypěnil. Ještě nikdo se ho neodvážil oslovit křestním jménem, vůbec nikdo. Pro všechny byl kapitán a respektovali ho, ale tenhle, tenhle nový mladý kapitán, ten nezkušený kapitán, kterému byla svěřena třetí divize, si dovolil něco, co by si k němu nedovolil ani Ukitake.
"Zmizte!" procedil tiše mezi zuby.
"A pokud ne?" Gin kapitána osmé divize provokoval, ale líbilo se mu to. Dříve než mohl Kyouraku nějak odpovědět či se snad ohradit, ho kapitán třetí divize jednoduše přerušil. Přitiskl své rty na jeho, ale okamžitě se odtáhl. Na tváři mu hrál stále ten samý úsměv.
"Líbilo?" zeptal se provokativně svého kolegy. Kyouraku se na okamžik nezmohl na to něco říct, natož otevřeně protestovat.
Natáhl ruku a přejel Ginovi po tváři, než se jeho prsty rozeběhly ke krku a usídlily se na klíční kosti. Naklonil se k němu a přitiskl své rty na jeho. Prudce a intenzivně. Automaticky přitom sevřel prsty u Ginovy klíční kosti a vydal se s nimi vzhůru po bělostném hrdle kapitána třetí divize. U krku se však zastavil a opatrně, přímo něžně, aby mu jeho kořist neunikla, začal tlačit na ohryzek mladého kapitána.
O chvilku později přerušil polibek a prudce ruku vymrštil a pustil. Kapitán třetí divize proletěl vzduchem a dopadl na zem přímo přede dveřmi. Rukou se držel za modrající krk, kde ho Kyouraku sevřel, aby ho odkázal do patřičných mezí.
"Odejděte!" vyštěkl kapitán osmé divize prudce. "Zmizte a ať už vás tu nikdy nevidím, nebo nevyváznete jenom s modřinou!"
Gin se nezmohl na odpověď, když otevřel naprosto automaticky dveře a odcházel drže se stále za modrající místo na krku. Připadal si jako spráskaný pes, i se tak cítil. Ponížený se vydal do své divize. Kyouraku si spokojeně zamnul ruce. Teď už měl jistotu, že si bude moci jít v klidu odpočinout a konečně si užít volný večer, který bude po dlouhé době nikým nerušený. A to se mu také splnilo.
Ahojda, úžasná povídka, hltala jsem ji od začátku do konce. Umíš to řádně okořenit a čte se to fakt parádně, má to šťávu! :)