
Pairing:
Shuuhei Hisagi/Momo Hinamori
Ticho v místnosti, přerušované pouze slabým pípáním, ho uspávalo. Velice rád by zavřel oči a propadl spánku, ale nemohl. Hlídal ji, uvolil se být s ní, aby ji mohl po několika nabitých dnech vidět, klidně spící v kómatu.
"Spíš už hodně dlouho, Hinamori," řekl tichounce, a možná i věřil v to, že ho černovlasá dívka uslyší.
"Nepomýšlela jsi na to, že je čas, aby ses probudila? Potřebujeme tě tady, Hinamori. Já tě potřebuju." Ztišil hlas, jako kdyby se obával, že ho někdo nepovolaný zaslechne. Mluvil na hranici šepotu a při otevření dveří utichl stáčeje pohled k osobě, která vešla.
Blonďatý shinigami zavřel dveře a opřel se o zeď opětovávaje pohled černovlasého zástupce deváté divize.
"Stále se neprobrala, Hisagi-san?" zeptal se tiše.
Hlas ho vytrhl z myšlenkové letargie, záporně zakroutil hlavou.
"Chápu. Nechceš jít? Vzal bych to tady za tebe."
Odpovědí však bylo jen další zavrtění hlavou. Kira si povzdychl. Pozoroval, jak se Hisagi choval, pokud šlo o Hinamori, ale nehodlal do toho zasáhnout. Shuuhei Hisagi velmi dobře věděl, co smí a co ne. Tiše otevřel dveře a odešel zanechávaje Hisagiho o samotě v nemocničním pokoji.
Černovlasý podkapitán se smutně pousmál a vstal. Setrval u ní již dlouho a musel si provětrat hlavu a pustit se do papírování, které se mu kupilo. K černovlasé zástupkyni ho již velice dlouho něco přitahovalo. Nebyla to však jen láska, ale i sdílený smutek ze zrady jejich kapitánů.
"Gomene, Hinamori. Musím jít, ale brzy přijdu zase, stejně jako Kira a Hitsugaya-taichou. Doufám, že se brzy probudíš. Víš, máš pevné místo v mém srdci a vždy ho tam mít budeš. Ať se stane cokoliv, nikdy nebudeš sama. Budeme s tebou všichni. I já."
S těmito slovy odešel pryč, nepovšimnul si drobného záchvěvu její ruky a zašeptání, které vyšlo z jejích vyprahlých úst: "Hisagi-san."
Je to fakt zajímavý čtení, aspoň se nenudim
Tak koukej psát dál ať je toho co nejvíc 